baner

Jak to chodí na kecacím čtvrtku

Setkáváte se s tím také? Stále se vás někdo ptá, jaké to tam je? Jak to probíhá? Co se tam děje? Co má čekat? Nu… tak teď ho můžete s klidem odkázat na tento text. Jestliže patříte k těm, kteří se ptají, vězte, že text je tu pro vás a nic víc, než to, co vám zde vylíčím, už se nedozvíte. Věnujte pár minut času přečtení.

Co byste měli vědět, než přijdete

Než do Ateliéru půjdete, je třeba vědět, kam vlastně jdete. Adresa klubu není a nikdy nebude veřejná. Dodržujte to. Nicméně není problém, aby vám někdo na chatu či přes soukromou zprávu/mail poradil. V propozicích také najdete oficiální kontakt, kam stačí napsat. Nečekejte ale, že vám odpoví někdo hned. Další věc, kterou byste měli znát, jsou pravidla chování na BDSM akcích. Najděte si je a přečtěte!

Žádný strach a žádné naděje

Někdy nevím, zda jde víc o zklamání nebo úlevu, ale velmi brzy zjistíte, že v Ateliéru se neděje (minimálně na kecacích, o kterých tento text je) nic děsivého. Přijdete, odložíte si věci v šatně a po hluku půjdete do hlavní místnosti. Je dobré nejdříve zamířit na bar, pozdravit, případně se představit a říci něco jako: „Ahoj, já jsem XY a jsem tu prvně. Můžu si dát pivo?“ Pokud o to budete stát, jistě se najde někdo, kdo vás provede a ukáže vám prostory i s nějakým povídáním.

Pro začátek je fajn si sednout na hlavní místnosti. Je to v podstatě hospoda. Stačí se jen trochu rozkoukat. Přisedněte si, neberte si osobně, když se případně netrefíte a lidé vás požádají o soukromí. Ale větší bavící se skupinka je většinou vhodná. Stačí se zapojit. A tak se na hlavní místnosti sedí a povídá. O čem? No, většinou o počítačích, autech, dětech, jídle, práci, oblečení… a občas také o něčem, co vzdáleně s BDSM souvisí. Málokdy se potkáte s nějakým krutopřísným hovorem na téma šukání nevinných subčat.

Ikdyž pravda, záleží hodně na složení osob. Občas se stane, že i na hlavní místnosti se řádí. Užívejte si to, sledujte dění, a seznamujte se. Ptejte se a domlouvejte se na vyzkoušení/zapojení. Nikdy nesahejte na cizí hračky (živé ani neživé).

Obdobně to probíhá v kuřárně. Tam je „socializace“ snazší. Stejně jako všude, kuřáci se rychleji zapovídají. Jsou zvyklí navazovat kontakt a tak jsou i otevřenější v debatách. Stále se ale bavíme o popíjení, pojídání Vaškova vyhlášeného rautu a neškodném bavení.

Zábava a potěšení

Na kecacích akcích se samozřejmě také akční. Jak všichni vědí (mimo jiné z pravidel akcí, která vy už máte jistě přečtená, že?), nikdo není do ničeho nucen proti jeho vůli. Nikdo není nikomu podřízen. Nikdo nemusí nic dělat. Ale ani naopak. Nikdo není povinen si s vámi hrát. V gotice či ostatních akčních místnostech si lidé hrají. Někdy veřejně a tak, že je jasné, že je to určitá show, kde se lze decentně „zapojit“. Jindy naopak soukromě, kdy účastníci ocení to, že ostatní zmlknou.

Vše, co se v Ateliéru děje (no dobrá, ne úplně vše, ale drtivá většina) je domluvené, probíhá to mezi lidmi, kteří se znají, nebo kteří si jsou sympatičtí a chtějí spolu něco vyzkoušet a zažít. Je na každém, na co se cítí. Nikdo není nucen. Ale na druhou stranu, jestli očekáváte nějaké orgie, grupáče nebo „živé porno“, asi budete zklamaní. Nečekají vás ani černoši s letlampami, jak často děsí nováčky má kamarádka, ani dominy, které vám vyplní každé přání.

Realita je o komunikaci

Jsem si vědoma, že ne každý se napoprvé chytí. Ona ani atmosféra není vždy stejná. Závisí na lidech, kteří se zrovna sejdou. Ale základem je vždy to samé. Nic moc nečekat, jít si popovídat, akce brát jako bonus, zábavu tvořit, nikoliv tam jít s přístupem „bavte mě“.  Buďte aktivní, komunikujte. Pak jsou čtvrtky prostě pohodovým posezením s příjemným bonusem.

 

Původní text najdete na www.tabron.cz


Copyright © 2010. Všechna práva vyhrazena