baner

Spanking workshop

Reportáž od BDSMphoto o workshope ze 1.10.2011

Něco ke čtyřicítce úchylů, více než deset rozlámaných rákosek a něco přes 2500 veřejně rozdaných ran. I tak by se dal shrnout v pořadí již třetí spankingový workshop ve smíchovském Ateliéru. Ano, čtete dobře 2500 švihnutí rákoskou, leč abych zchladil případné zklamání absentujícího úchyláctva již v počátku – na krev, slzy ani létající cáry kůže až do mého odchodu nedošlo.

Cíle workshopů jsou v Ateliéru jasné. Naučit nováčky nějakým těm základním pravidlům a zároveň umožnit i zkušenějšímu osazenstvu si vyměnit rady/návody či si jen tak pohrát. Odborná témata tentokrát měla být rozdělena do třech samostatných přednáškových bloků: jak si správně vybrat rákosku, jak s ní (ne)zacházet a jak se rychleji zbavit usvědčujících důkazů, je-li to třeba.

První dva bloky se odehrály v režii Ňufinky. S humorem sobě vlastním se zájemci z řad diváků mohli dozvědět všemožná úskalí výběru vhodného bicího nástroje od výběru vhodného materiálu, jeho ideální délky i pružnosti. Probrány byly i nástroje v českých luzích a hájích hojně používané, leč skutečného spankera nehodné (bambusky z Hornbachu a tyčky k rajčatům prostě nebrat). Tématu „jak se zbavit následků hraní“ se, za pomoci Hafiho, věnovala v posledním teoretickém bloku Limonáda. Pokud bych měl její rady shrnout do jedné věty, bylo by to jednoduché – desinfekce, desinfekce, desinfekce a mastička na křečové žíly.

Pravděpodobně nejzábavnější veřejnou částí večera pak byly soutěže. První z nich měla testovat přesnost úderů. Dvanáct přihlášených mělo co nejmenším počtem rákoskových švihnutí rozpůlit ztvrdlou veku. Pokud si dobře vzpomínám, tak 2 soutěžící byli diskvalifikováni pro pád poživatiny na zem a jeden z předpokládaných vítězů dostal (aniž by o tom věděl) v rámci srovnání šancí pečivo vycpané sádrovým odlitkem. I přes tento handicap měl ale slušně našlápnuto k vítězství. Pro ty, kteří by doma na nebohých pekárenských výrobcích chtěli trénovat – vítěznému Pavlovi k rozpůlení stačilo pouhých 92 ran. Cenu za nejčistší řez pak obdržel Mlok. Nejmenovaný rekordman pak byl schopen svou pečenou soutěžní partnerku ohladit celými 417 (!!!) ranami - aniž by se mu ji podařilo přepůlit (nemohu za to, prostě ta moje veka byla určitě gumovější než ostatní). Druhá soutěž pak testovala schopnost poznat poslepu kterými nástroji, a v jakém pořadí, mu byly uštědřeny rány. S plným počtem bodů 4/4 (všechny nástroje správně identifikovány i seřazeny do správného pořadí) oprávněně zvítězil Petros. Ceny pro výherce obou soutěží byly samozřejmě tematické – rákosky.

Zbytek večera, alespoň do doby než jsem v půl jedné odešel, už se nesl v poklidnějším duchu. A tak tedy nezbývá než poděkovat jak organizátorům, tak i přednášejícím a figurantce. Byl to povedený večer. A mohu-li mluvit za nás, spankingem zatím řádně „nešvihnuté“, i informačně zajímavý.

Ale dobře, abych nekončil se zcela nasazenými růžovými brýlemi, tak dvě výtky přece jen budu mít. Ty se netýkají organizátorů, ale návštěvníků. Chápu, že na workshop přijde i skupinka lidí, která přednášená témata má za roky praxe zažité a nepotřebuje si je osvěžovat. Rušit ale přednášející i napjaté posluchače svým rozhovorem či smíchem (v okamžiku kdy má Ateliér dostatečný počet oddělených prostor), mně osobně přijde minimálně hulvátské. Druhá výtka by pak tradičně tepala do opozdilců, kteří buď nemají hodinky, nebo nejsou s to se je naučit používat. Opravdu je tak složité dorazit na čas, aby se kvůli vám nemusel různě přesouvat program? A opravdu neumíte dorazit až v časových oknech, která byla pro příchod určena, tak abyste nerušili ostatní?


Copyright © 2010. Všechna práva vyhrazena